Jdi na obsah Jdi na menu
 


Z Vůdcova deníku XXXX Voňavá Madeira I.

10. 7. 2019

VOŇAVÁ MADEIRA – 1. Část

Tenhle svůj úlet bych chtěl napsat trochu jako i návod pro další zájemce o vandr po tomto nádherném ostrově, takže budu psát nejen zážitky, ale i dost praktické informace. Začalo to asi na nějakém výletu, kde jsem se zmínil v rámci konverzace, že bych chtěl jet na Madeiru, ale že budu muset sehnat nějakou partnerku, která umí anglicky, řídí auto (to jsem si myslel, že si auto půjčíme, abychom se rychle přesouvali – šílený nápad, naštěstí neuskutečněný, protože jezdit na Madeiře  v autě je dost adrenalinový zážitek vzhledem k úzkým silničkám a sklonům silnic – naštěstí se všude dalo dostat autobusy a na místa bez spojů taxíkem) a byla by tolerantní k mé poněkud menší přesunové rychlosti. A Jana (moje dlouholetá kamarádka, se kterou máme společnou lásku k horám, i když trochu v mém případě již pohybově omezenou a se kterou jsme se občas po kopcích toulali), mi povídá: „ Já bych jela.“ A tím to nejdůležitější bylo splněno, pak už jen zbývaly drobnosti, které byly trochu náročnější, než když plánuji výlet na Karlštejn - ale to už se dalo udělat (naplánovat program, zajistit letenky, ubytování….). Takže jsem se vrhl na internet, stahoval všechny možné zkušenosti jiných cestovatelů… Mohu doporučit – kupte si knihu Goetz – Madeira – Nejkrásnější horské túry a výlety po levádách – tam najdete skoro všechno – perfektně popsané výlety s mapkami, převýšením, dopravu…. a další praktické informace např. autobusové spoje. Když už jsem měl plán, poslal jsem ho Janě k prostudování a případným změnám a pak už jsem čekal, kdy začne  Smarthwings  prodávat letenky, protože jsme chtěli letět přímo bez přestupů, a začínají létat až od dubna (snad do října ?). Jakmile se objevila nabídka (začátek prosince), šel jsem koupit letenky (samozřejmě jsem si navýšil limity částek na kartě). Letenka nás stále 8.658,-  Kč - v ceně byla i provize pro cestovku 270,- - shánět přímo prodej u S-wings – na to jsem neměl čas a tak jsem si zvolil StudentAgenci, kterou jsem měl kousek. Jak jsem pak zjistil, postupně se cena navyšovala, až před odletem o cca 2 .000,- Kč. Jakmile jsme měli letenky, tak jsem začal přes Booking.com objednávat ubytování – mohu jen doporučit, perfektně to funguje. Nakonec vše hotové a vyrážíme

Pátek 3.5. – v poledne se scházíme v Ruzyni na letišti a nastupuje klasický postup odbavování od úředníka k úředníkovi. Hned na začátku mi bylo sděleno, že moje odbavené zavazadlo (do letadla mám malý batůžek, který budu používat i na výlety) je nestandardní (batoh kvůli popruhům - hmotnost měl ok cca 17 kg, Jana si svůj upravila zapnutím bederáku kolem batohu a otočením popruhů a tak jí prošel)) a tak jsme s ním museli k jinému příjmu (ale nic to nestálo). A pak již osobní prohlídka – zde na poličce bylo množství odložených lahví (není povolený větší objem tekutin než 100 ml v příručním zavazadle a ještě navíc lahev musí být v sáčku). V odbaveném zavazadle jsou tekutiny zakázány. Já si plánoval, že si tedy koupím pití v letadle za 60,- Kč, peníze jsem měl u sebe. Ale po odbavení - kupodivu bylo rychlé, vše člověk odložil na pás (já včetně injekcí v příručním zavazadle  a lékařského potvrzení, že je musím mít - nevím, zda to kontrolovali) a již jsme byli v bezcelní zóně. Zde jsem si koupil za 59,- Kč pití (ušetřil jsem 1,- Kč J). Teprve při dalším pochodu jsme objevili automat, kde stejné lahve prodávali za 35,- Kč. A pak už jen čekání na povolení vstupu do letadla, odevzdání palubenek a konečně odlétáme. Letadlo nebylo plně obsazeno (že by úmysl přepravce?) a tak jsme  měli pro nás dva tři sedačky. A pak dlouhý čtyř a půl hodinový let (ke konci jsme dostali dokonce napít vody). Na toalety byly fronty a toaleta byla opravdu klaustrofobická.A jsme nekonečně nad  Madeirou, před přistáním nás letuška uklidnila slovy, že letiště ve Funchalu patří mezi deset nejnebezpečnějších letišť na světě, ale já si říkal, že piloti to určitě umí. A uměli, tak jsme jim zatleskali a šli ven - při vystoupení slunce a vedro. Nafasujeme batohy a jdeme shánět dopravu do Funchalu. Vynecháváme letištní bus za 5 euro a jdeme kousek na zastávku místní linky, která přijede za chvíli (3,35 Eu ). Je sice pomalejší, ale poznáváme místní městečka a způsob dopravy. A jsme ve Funchalu, vystupujeme na zastávce nedaleko našeho ubytování u obchodního domu Pingo Doce (Jana měla stažené offline mapy  Madeiry a tak vše pečlivě kontrolovala - z Goglu, české ze Seznamu pro Madeiru bohužel nejsou offline, takže spotřebovávají data). A jdeme se ubytovat – Residencial Funchal, dvoulůžkový pokoj v prvém patře za 25,-Eu (12,50 na osobu). Pokoj ok, ale vzhledem k víkendu ubytování poněkud hlučné (hulákající opilci, doprava – ale bylo to jen na jednu noc, tak se dalo přeží)t. Pak se jdeme najíst a najít známou restauraci v Pingo Doce, kde prodávají jídlo na váhu. Nenašli jsme a tak jsme zašli do normální, kde jsem si dal espádu s brambory a pečenými banány za 12,50 – trochu drahá, ale měl jsem hlad a chtěl jsem ji ochutnat. A pak jsme se šli projít k moři, najít zastávku, ze které zítra pojedeme, a potom již spát, protože ráno přejíždíme ostrov do Porto Moniz.