Z Vůdcova deníku XXXIX: Vzpomínky na Poloniny IV.
Vzpomínky na Poloniny IV – konečně konec.
Protože vše bylo stále stejné – tedy krásné okolí, ráno vždy sluníčko, které vydrželo po celý den, mé tempo stále pomalé a osamělé, takže popisy již jen jako inspirace pro ty, kteří si je přečtou jako pomoc při svém soukromém putování. Výstup na Tarnicu (1376 m.n.m.) – klasicky ráno do kopce bukovými lesy a pak již krásná hřebenovka na nejvyšší horu. Hodně turistů. V okolí Tarnice jsou cesty upraveny proti erozi pomocí schodů, což jsem osobně zvláště při sestupech uvítal. Sestup do Wolosat, kde je parkoviště pro osobní automobily. U Wolosat v křoví hřbitůvek a studna na místě zaniklé vesnice. Pozor, v okolí není telefonický signál, takže Honza (můj syn) musel chytnout stopa a jet do Ustrzyků pro autobus (možná zastávka až na parkovišti ve Wolosatech kvůli tonáži – můstky), protože jsem se nemohl řidiči dovolat. A já chytnul stopa turistického silničního vláčku s blonďatou řidičkou zpět na parkoviště osobáků, kde jsem nechal ve stínu svoji skupinu, protože na silnici bylo vražedné vedro. Dost jsem je překvapil, když u nich zastavil vláček a já z něj vystoupil. Moje osobní charisma poněkud v očích party stouplo J. Pak pěšky do Wolosat, kam pro nás přijel autobus. U parkoviště krámek s pivem, potravinami, drobnými výrobky. To pivo ve vedru bodlo.
Výstup na Kremenec (hranice tří států – pozor, nevstupovat do Ukrajiny). Terén stejný – výstup z parkoviště (jet až druhé parkoviště na silnici 897 od Ustrziků – výstup po zelené, na opačnou stranu můžete jít na Carynskou poloninu) lesem (bylo horko, tak velmi příjemné). První výhled a odpočinek na Malé Rávce (1271 m.n.m.), hřebenovkou po žluté na Velkou Rávku (1304) a po modré na Kremenec. Odtud zpět na Velkou Rávku a po modré do Ustrzyků. Vrcholový sestup z Velké Rávky není ještě upravený, takže opatrně příkopem (rozbahněným a klouzajícím) po modré až na parkoviště (jezdí zde občas autobus do Ustrzyků). Protože jsme byli opět poněkud rychlejší než plánovaný čas a mě zbývala do dohodnutého času víc než hodina), tak jsem šel pěšky do Ustrzyků (po té silnici ve vedru – voda došla – nic moc L), abych zavolal řidiči, kam má pro nás přijet. Hned v první hospodě seděly holky, co šly přede mnou a tak jsem si dal také hned pivko J. Zavolal jsem Jirkovi, kdy má vyrazit, a spokojeně odpočíval. Za hoďku zastavil autobus, naložil nás a jeli jsme pro většinu skupiny, která mezitím došla na parkoviště.
Přechod Carynské poloniny – poslední „odpočinková“ túra, bylo krásně a tak jsme jeli na parkoviště až do Brzegů Gornych a přešli celou hřebenovku. Klasicky mraky turistů vzhledem ke slunečnému počasí. Nikde žádná voda. První občerstvení až v Ustrzykách v hospodách. Horké počasí využila většina ke koupání v kempu v říčce Wolosaty.
Odjezd do Krakowa – zde povinná devítihodinová bezpečnostní pauza. Prohlídka Wawelu, starého města a místní hospůdky. Můj tip – večer bývá bylo chladno, ale na náměstí u tržnice jsou (tedy za nás byly) „vyhřívané“ lavičky, pod kterými fouká teplý vzduch (ale jen u několika, ostatní normálně studené).