Z Vůdcova deníku XXIV: Orkán Xaver aneb jak jsme zblbli z masmédií.
Z Vůdcova deníku XXIV: Orkán Xaver aneb jak jsme zblbli z masmédií.
Včera u nás podle veřejných informačních zdrojů řádil už druhý den orkán. Ano, popadaly nějaké stromy (no, to se stávalo vždycky a já to zažil za svůj život mockrát - vichr, mokrý sníh. Tu a tam spadl strom dokonce i vedle mne, v Alpách přišla vichřice (v údolí), že nejen padaly stromy, ale odnášelo to i stany, u Balatonu nám vítr v létě zlámal u dvou stanů i tyče. Skoro bych mohl říct horor. No, já si to nemyslím, je to prostě ošklivé počasí, které bylo, je a bude. Je mi jasné, že v Anglii, na severu Evropy v německé nížině to způsobí vichr problémy a těch lidí je mi i líto. Tajfuny v Asii, sopky…. vznikají ohromné škody, často zahyne moc lidí a zbytek je v těžké situaci. Ale jednu věc si neuvědomujeme - tyhle katastrofy byly i dřív, ale k nám se nedostaly informace okamžitě. A z hlediska tehdejšího světa to bylo i daleko. Dnes ráno otevřeme internet a už nás všechno masíruje. Samozřejmě kvůli „čtenosti“ (a hlavně kvůli souběžně blikajícím reklamám, za které provozovatelé stránek dostávají peníze - a čím větší návštěvnost, tím si mohou účtovat větší částky) se objevují typicky bulvární témata - katastrofy, krev, sex. I když třeba trochu zabaleny do jemnější ho obalu. Ale zprávy o neštěstí druhých čtou lidi nejraději. A z toho katastrofického masírování blbneme, přestáváme používat mozek. Stačí zpráva, že přijde orkán (u nás rychlosti větru 100 km, to není moc katastrofické) - a lidi se začnou obávat, co by se jim mohlo stát. Jaké bude drastické počasí. Dneska ráno jsem byl se psem - trochu sněžilo, fučel vítr - na nebi pluly bílé mraky a problikávaly hvězdičky. Typicky zimní noc a běžné počasí. Tak přidat jednu vrstvu oblečení a vzít si tlusté ponožky do bot, až půjdu na výlet. No, a právě s tím výletem to souvisí. Naplánoval jsem krátkou trasu, restauraci, trochu chození - aby šly i děti a maminky. Minulý víkend podle belhajících se postav v mé závěrečné skupině (pořád od Slovenska funguji jako sběrač „mrtvol“) mě utvrdil v přesvědčení, že musím náročnost střídat, dělat i krátké výlety. Ale zpět k původnímu tématu, od příchodu Xavera mi začaly chodit omluvné mejly a esemesky, takže nakonec to vypadá málem na rande s jednou osobou (ne, že by to v některých případech bylo nepříjemné). Zbyly mi zatím dvě holky - uvidím, kdo na nádraží přijde, abych nejel nakonec singl. Do hlavy se mi vtírá reklama (zas ta masmédia) na fernet -„Nevyměkneme!“ No, asi jsme trochu vyměkli. A zblbli. Že bude sněžit, že trochu mrzne, trochu fičí…. vždyťˇ je prosinec, to bývávalo v zimě běžné. Ta katastrofa, na horách nasněžilo prý dokonce 30 cm! Takže pauza, za chvíli se posunu na nádraží a pokračování v dalším reportu až večer.
Už je večer, sedím u písíčka a snažím se zformovat myšlenky. Na nádraží naštěstí přišly obě mé zbylé dámy. No, pak tam byla i jedna skupina dam, z nichž některé mne znaly a ty mne lákaly, abych jel s nimi. Ale já zůstal věrný svým statečným a vyjeli jsme v počtu tří…. Samozřejmě, vše dopadlo podle plánu. Počasí bylo skvělé, tu a tam i modro a sluníčko, teprve když jsme vylezli na rozhlednu, tak začalo trochu funět. A trošku i sněžit. Zkrátka pohodové zimní počasí. V muzeu v Jílovém jsem domluvil díky kontaktům jedné naší členky i prohlídku štol v březnu, takže vše je zajištěno. Jediná chybička byla, že v restauraci už neměli smažené tvarůžky - byly sežrány. Byl vánoční jarmark a tak návštěvníci se samozřejmě zaměřili na tuto specialitu. Ale v březnu už to bude jistější…. Že bylo krásně, to uvidíte na webu na fotkách. Takže kdo se bál počasí, zaváhal… Nenechte se masírovat masmédii.
Jarda