Pohádky pro Samíka VIII - O starém moudrém baobabu.
O starém moudrém baobabu.
Dnes ti budu vyprávět o stařičkém moudrém baobabu. Ty nevíš, co je to baobab? To je překrásný ohromný strom, rostoucí v daleké Africe. Tenhle baobab byl jeden z nejstarších, velmi moudrý a rostl v kraji, kde k nebi se vypíná ohnivá hora Kilimandžáro, která je tak vysoká, že na jejím temeni září věčný ledovec, který ani africké slunce nedokáže roztavit. A na jejím úpatí se kolébají stáda slonů, žirafy okusují vrcholky akácií, lví smečky loví osamělé pakoně a hroši si v řece radostně hrají. Na savaně loví i pasou svůj dobytek kmeny Hotentotů i drsných válečníků Zulů, ve vesnicích Bantuové pěstují batáty, pasou ovce a kozy a všichni si vyprávějí dávné pohádky z doby, kdy vznikl svět. A tohle je jedna z nich. Kdysi na savaně rostl mohutný baobab. Byl to stařešina všech baobabů, jeho koruna zakrývala veliký kus savany a v jejím stínu často odpočívaly stáda zeber či pakoňů, ale také i smečka lvů. Baobab poskytoval stín všem potřebným bez ohledu na to, zda byli lovci či kořist, vždyť taková je příroda. A v jeho koruně žilo tisíce tvorů. Brouci provrtávali jeho kůru, housenky různých motýlů či můr požíraly jeho listí. A ve větvích hnízdily stovky ptáků, kteří baobab zbavovali škůdců, aby nedošlo k jeho poškození. Ve všem panoval přírodní řád a baobab miloval všechny tvory, i ty, kteří používaly jeho tělo jako potravy, vždyť takový je řád přírody. Ale nejraději měl snovače. To jsou ptáčci, příbuzní našim vrabčákům. A jako oni si staví hnízda a žijí v hejnech. A tak v koruně baobabu žilo hejno snovačů, kteří zde vyváděli pokolení potomků. A baobab rád sledoval, jak se hašteří, zpívají písničky pro nalákání samičky a pak společně vychovávají ptáčátka. Sledoval první krůčky i pády nové generace, když se učila létat. Ale každý rok přišla doba, kdy srdce baobabu bylo smutné, protože kolem prošla zbytečná smrt. To bylo v době, kdy v proudech vzduch stoupající od úpatí Kilimandžára z rozpálené savany se v ledovcích temene hory prudce ochladil a vznikla zlá vichřice bora-bora. Ta prolétla celou savanou a za sebou zanechávala jen zmar a smrt. I silní sloni se obraceli k vichřici zády, aby chránili citlivé uši a jemné choboty od úderů větvemi, které bora-bora ulámala ze stromů a nesla krajem. Jen silní buvoli kaferští se dokázali vichřici postavit čelem a chránit své samičky s čerstvě narozenými telátky proti prudkému větru. Ostatní tvorové se skrývali, jak mohli, ale často jim prudká vichřice přinášela smrt. A nejhůře bylo u starého baobabu. Nemilosrdný vichr rozhoupal větve baobabu a z hnízd snovačů vypadávala vajíčka, malá mláďátka i takřka dospělá ptáčátka, smetená prudkým větrem. Jejich rodiče žalostně pípali, ale nedokázali odvrátit zkázu. Na padající mláďata již u úpatí baobabu číhala zkáza v podobě smeček lasic, hyen i psů hyenovitých, čekajících na bohatě prostřený stůl. A baobab plakal nad zkázou celého pokolení. Až jednou kolem procházel Mguri-Mgori, čaroděj-bůh, který stvořil celý svět a rozuměl i jazyku stromů. Když pocítil nesmírný smutek starého stromu, zeptal se ho na jeho příčinu. A stařičký baobab vyprávěl o zbytečné smrti tisíců pokolení ptáčat, která zažil, když zlá vichřice bora-bora prochází krajem. A Mguri-Mgori se zamyslel a pak se pousmál: „Boru-boru nemohu zrušit, je to součást koloběhu větrů v přírodě, ale tvým chráněncům mohu pomoci.“ A pronesl veliké kouzlo a všichni snovači se k němu slétli. A Mguri -Mgori uchopil hrst dlouhé trávy lava-lava a pravil k hejnu ptáčků: „A nyní se dívejte, jak ode dneška budete stavět svá hnízda, aby ani bora-bora nezpůsobila žádné škody vašim dětem. A umnými prsty spletl z trávy lava-lava hnízdo, které připomínalo dýni-kalebasu a vchod mělo až nahoře a zavěsil ho na větvičku baobabu podobně, jako věší děti na dalekém severu vánoční ozdoby na svůj vánoční stromek. A z tohoto hnízda ani v prudké vichřici nemohlo vypadnout ptáče či vajíčko. A mocným kouzlem Mguri-Mgroriho všichni snovači od té doby staví stejná hnízda a již nikdy zlá vichřice bora-bora nezpůsobí smrt mezi jejich dětmi. A starý baobab žije šťastným životem a každé jaro se těší na hašteření nových generací snovačů.